Září 2014

Téma týdne : Učím se žít

25. září 2014 v 10:37 | Blanka |  Téma týdne
Ahoj všichni!

Při přečtení tématu si říkám, je nějaký způsob jak se naučit žít a také dá se to vůbec naučit?

Já osobně asi stále žít neumím, ale možná že se opravdu učím. Zhruba před dvěma měsíci nastal jakýsi zlom. Tyto prázdniny byly naprosto katastrofální - vážná nemoc milované osoby, dvě brutální zkoušky (a nemluvím o hromadě jiných) ve škole. Prostě prázdniny na prd.

Zkoušku na kterou jsem si věřila a musím říct, že jsem se opravdu připravovala, jsem ve finále nesplnila. Četla jsem knihy z 19.století jako divá (celkem 80 knih) a pan docent mi dal autora, který v seznamu nebyl uveden. Když jsem sdělila, že jsem četla dle seznamu, bylo mi řečeno, že je jen základní. Hmm, super, tak nashle za rok.

Fajn, začala jsem se připravovat na tu druhou. Na 1. pokusu mě paní docentka dusila hodinu bez výsledku. Není tedy divu, že jsem měla odpor učit se na 2., navíc když jsem od svých kolegů slyšela opět příliš nechvalný průběh zkoušky.
Na 2. pokus jsem šla vlastně jen ze slušnosti, příliš jsem toho neuměla. Večer před oným dnem mi však přítel začal mluvit do duše...Nedokáže pochopit o co mi jde. Mám milující rodinu, která bere vše pozitivně (což mě ovšem někdy hodně, hodně štve!), nemají problém s nějakým mým prodloužením studia či nedej bože nedokončením. Vždy mě podporovali a nikdy mě nenechali na holičkách. A jak jim to oplácím? Jsem na ně nepříjemná a říkám, jak je vše v háji. Mým největším problémem je, že nedokážu prohrávat. Nedokážu se smířit s tím, že po mnoha letech nejsem mezi nejlepšími. NEDOKÁŽU!!
Moje nutkavá představa je, že pokud školu nedodělám, zklamu tím všechny blízké. Ano, samozřejmě ji dělám kvůli sobě, ale víte co...Oni jsou na mě tak pyšní a já se bojím, že by to pro ně bylo zklamání. Když tohle píšu, řinou se mi opět slzy do očí. Ještě nejsem zcela vyrovnaná.
Přítel měl ve všem pravdu, ve všem do puntíku. Jsem taková. Na druhou stranu má nejpíš pravdu v tom, že mě rodiče budou milovat, jak s VŠ, tak bez ní.
Pokud bude nejhůř, prodloužím studium a pokud bude extra nejhůř, najdu si méně placenou práci. Byla jsem uchlácholena tím, že přeci chlap má být živitelem rodiny ;)

Prostě a jednoduše mi ten večer otevřel oči. Opravdu jsou důležitější věci než je škola. Pro mě byla až do teď prioritou, ale to opravdu nejdůležitější je, abychom byli všichni zdraví a v rámci možností šťastní. Ti co milujeme si nezaslouží, abychom na ně byli nepříjemní kvůli malichernostem ba naopak. Měli bychom s nimi trávit svůj volný čas a užívat si ho společně.
A proto se v současné době snažím neřešit tolik školu (ačkoli mám začít psát bakalářku) a spíš si užívat toho, že tu mohu být se svými nejbližšími, protože se může stát cokoli a nikdy nevíme, jak dlouho tu s námi kdo bude.

Takhle se já učím žít.....
(je to nejpíš hloupé, ale asi musí přijít nějaký silný mezník jako je např. bohužel nemoc v rodině, aby si tohle všechno člověk uvědomil)

Mějte se krásně!
Blanka






Kosmetika Essence

21. září 2014 v 18:19 | Blanka |  Nákupy + recenze
Ahoj všichni!

Ještě před rokem bych si vystačila s řasenkou, tužkou na oči a sem tam s trochou lesku. Časy se ale mění a já začala své kosmetické produkty rozšiřovat.
Nyní došlo i na značku Essence. Domnívám se, že patří mezi levnější kosmetiku u nás, ale osobně ji zatím nemám co vytknout.

Až doposud jsem používala pouze nejrůznější stíny z katalogu značky Avon. Musím říct, že stíny jsou opravdu kvalitní, protože i přes to, že jsem nepoužívala bázi pod oční stíny, tak mi vydržely celý den (vážně,nelžu!). Když jsem si ale koupila stíny z drogérie, neměly takovou výdrž. Řekla jsem si, že báze bude tedy asi nutná. Na základě videa od známé youtuberky LU jsem se rozhodla koupit bázi od Essence. Za mě ji nemám co vytknout, krom toho že je o něco tmavší. Jsem bledule pouze v zimě, tak snad to později nebude problém. Stíny s ní opravdu drží jak přibité.


Léto je sice u konce, ale tuhle paletku jsem v regálu nemohla nechat! Barvy jsou krásné a paletka vyšla kolem 100 Kč. Mají ještě jednu, ale s více přírodními barvami. No asi si ji časem taktéž pořídim.


Když jsem byla v drogérii, zrovna probíhala akce na určité produkty, které Essence již nebude vyrábět, tudíž bylo vše za 30 Kč. Akci jsem bohužel nestihla v začátku, takže bylo již hodně věcí vyprodaných. Stihla jsem ukořistit alespoň tyto stíny. Dávám si jich ale pouze malou vrstvu, protože mi přijde, že s větší vrstvou nevypadají tak hezky. Jediné co bych vytkla je, že pokud máte delší nehty, tak se velice obtížně dostáváte do kalíšku :D


Od této značky mám ještě pudr, který jsem zakoupila již dříve, ale zatím si ho nemůžu vynachválit.
Tak to by bylo pro dnešek asi vše.

Mějte se krásně!
Blanka

4.den v Paříži + shrnutí

14. září 2014 v 13:32 | Blanka |  Letem světem
Ahoj všichni!

Rozhodla jsem se napsat ještě jeden článek o návratu do Čech a jakési shrnutí celého zájezdu.

Čtvrtý den zájezdu byl již návratový. Hned po Disneylandu jsme nasedli do autobusu a vydali se směrem k ČR. Cesta trvá 14h, tudíž je dost náročná, člověk se moc nevyspí, je unavený, hygiena žádná, ble. Měli jsme však před sebou ještě jednu zastávku, což byly lázně v Ambergu (Německo). S přítelem jsme sem ale nešli, protože tu byl opět čas hodinu a půl s tím, že se do toho času počítá, vstup a zároveň výstup. Prostě se musíte vejít do hodiny a půl, jinak Vás turniket nepustí zpět. Řekli jsme si, že nějaká hodina koupání nás nevytrhne, proto jsme se usadili do restaurace, která byla přímo v lázních. Bylo kolem 11h. ráno a my ještě pořádně nesnídali (kromě sušenek). V nabídce tu měli snídani za 3,50 eur, která obsahovala čaj/kávu, džus a obložený talíř. No obložený talíř - na obrázku to byl spíše talířek. Přítel tedy objednal 2x a Němka se hrozně divila, že to chceme 2x, prý je talíř údajně größe. V duchu jsem si říkala, co je u ní größe, protože mi bylo divné, že za ty peníze (když ve Francii jen čaj vyšel na 3 eura :D) by toho bylo tolik.
Ehm, no ... Němka asi po deseti minutách donesla dva obří talíře se šunkou, sýry, zeleninou, džemem a několika kaiserkami. Sice jsem měla docela velký hlad, ale už mi bylo jasné, že vše nesním. No jistě, jak jinak. Přítel byl statečný a příliš mnoho toho nenechal, za to já na tom byla hůř.
Když se paní vrátila, aby sklidila stůl, trochu se ušklíbla, že nám přeci říkala, že je snídaně größe. No jo no, tak říkala, měla přeci tím pádem větší kšeft, tak by měla být ráda ne? :D Chtěla nám zbytek zabalit, ale s díky jsme odmítli, protože dalších x hodin v buse by sýry asi stejně nepřežily.

Hurá! Konečně jsme se blížili k domovu! No k domovu....K Praze. Cesta přes Rozvadov trvala zhruba další čtyři hodiny. Konečně jsme dorazili do Prahy, rozloučili se s průvodcem a kupodivu jsme měli i štěstí, protože nám vlak k nám na sever jel za 20 minut. Koupili jsme jízdenky a usadili se. Podotýkám, že jsme sebou kromě kufrů měli ještě obří tašku z Disneylandu s milion věcma, které se můžou rozbít. Tu jsem šoupla vedle sebe na sedačku. Co čert nechtěl, po dvou stanicích k nám přisedla vietnamská rodina s malým chlapečkem. Všichni tři si sedli na sedačku k příteli, kterému se tím pádem značně omezil osobní prostor. Chlapeček vřískal na celé kupé a my před sebou měli necelé dvě hodiny jízdy. Jeho rodičové spokojeně usínali (otec se k mému příteli neustále přibližoval a já čekala, kdy mu dá hlavu na rameno a bude spokojeně spát :D ). Děs, běs ...

Konečně jsme dorazili domů, rychle vše vybalili a jeli k mým rodičům, pochlubit se fotkama, zážitkama, znáte to.
Cesta zpět do Čech a celkově dom prostě nebyla moc poklidná.

A jak bych shrnula celou Paříž a zájezd?
Jsem toho názoru, že si ji buď zamilujete nebo ji budete nenávidět. My si ji nejspíš zamilovali, protože se sem chceme alespoň jednou za život vrátit. Co ale v Paříži nesnáším, je metro. O tom jste se mohli již dočíst v některém z mých pařížských článků. Co mi je taky nepříjemné (ale to mi vadí i v Čechách) jsou žebráci a ulicích. Ale co se dá dělat, život neni vždy růžový, že?
Pokud se sem vydáte, tak si určitě dejte pozor na Hispánky (myslím), které chodí všude možně po ulicích, ptají se, zda umíte anglicky a chtějí po Vás, abyste jim podepsali jakousi petici proti čemusi. Samozřejmě o petici nejde a vše je nezákonné. Když jim ji však podepíšete, chtějí po Vás eura. Osobně bych tedy nic nepodepsala, i kdyby nás na to neupozornil průvodce. Nepodepisuji nic v Čechách, jsem prostě nedůvěřivá, natož v cizině.
Dále mi byli trochu nepříjemní černoši, kteří prodávají drobné suvenýry. V podstatě jsou neškodní a postupem času si na ně zvyknete, ale i tak. Pořád se kolem Vás motají, což mně vadilo.
Černoši, kteří ale nejsou až tak moc neškodní, jsou tzv. černoši s provázky. Ti se snaží na Vaši ruku navázat pevně provázek a když jim ho chcete vrátit, chtějí po Vás opět eura. Snadný způsob, jak vydělat ne? Pokud je uvidíte, určitě se snažte vyhnout se jim, případně strčit ruce do kapes, za záda...Jsou totiž hodně, hodně vlezlí až nepříjemní. Takže na ty pozor.

Co se týče zájezdu jako takového, musím bohužel konstatovat, že úplně se vším jsme spokojeni nebyli.
Průvodce byl ale naprosto skvělý, tomu není co vytknout. Vadil mi například nedostatek času v Invalidovně, kterou jsme si chtěli prohlédnout, protože je zde muzeum. Tady si nejsem úplně jistá, zda jde o chybu průvodce či cestovky.
Pak mi určitě vadilo, že je jak Versailles, tak Louvre v jeden den a v jednom zájezdu. Na jeden zájezd je toho prostě moc, tudíž je pak prohlídka na úkor času a zas tolik toho člověk ve finále nevidí.
A popravdě lázně na zpáteční cestě? Já Vám nevím, ale prostě jsem se těšila domů a ani se mi nikam nechtělo, takže za mě, kdyby nebyly, tím lépe. Alespoň bysme byli ještě dřív doma.
V každém případě zájezd určitě podnikneme znovu, ale protože již víme, kde se co nachází, tak si uděláme individuální program.
Více o mém pařížském poznávání v této rubrice.






Mějte se krásně!

Blanka

3.den v Paříži - Disneyland

10. září 2014 v 0:14 | Blanka |  Letem světem
Ahoj všichni!

Naše krátké francouzské poznávání je téměř u konce. Poslední den byl na programu Disneyland, kterým se mi nejspíš splnil sen. Disney je pro mě polobůh a říkejte si co chcete, ale miluji kreslené postavičky, ačkoli jsem (podle věku) dospělá :)

Ráno jsme vyrazili kolem 9:30, tudíž jsme si mohli krapet přispat. Osobně jsme ale vstávali o dost dříve. Znáte to - balení, obavy z toho, abychom něco nezapomněli...
Park otvíral v 10h. Má dvě části - Walt studia a Disney park. Bylo nám doporučeno nejdříve navštívit studia, jsou menší a také zavírají o něco dříve než Disney park. I zde procházíte bezpečnostní kontrolou (bezpečnostní pásy). Údajně je zakázána konzumace vlastních potravin a pití. Své pití jsme však měli a přes bezpečnostní kontroly jsme prošli naprosto bez problémů. Řekla bych, že to sice je zakázané, ale nějak extra na tom nejspíš nelpí.

Studia mě popravdě až tolik nenadchla. Budovy nejsou tak hezké, ale můžete zde například vidět, jak se natáčí/natáčeli jednotlivé filmy/scény, apod. V obou parcích je samozřejmě nespočet obchůdků. Asi jsme trochu prohloupili, protože jsme nechtěli nakupovat hned ve studiích, jenže ve finále jsme zjistili, že se tam nacházely věci, které jsme poté v parku neviděli :( Takže až pojedeme příště, tak víme, že máme nakupovat už ve studiích :D




Ve studiích jsme strávili zhruba dvě a půl hodiny a poté se konečně vydali do samotného Disney parku. Čím déle jsme tu byli, tím více lidí přibývalo. Při vstupu do parku bije již z dálky do očí velký růžový hotel, který má před vchodem hlavu myšáka Mickey z květin. Ručička hodinek ukazovala téměř 14h. a my byli hladoví jako vlci. Vchod parku jsme tedy rychle proběhli s mapou v ruce a vidinou jídla. Všude bylo neskutečně natřískáno...V jednom občerstvení jsme se ale konečně odhodlali a vystáli téměř nekonečnou frontu. Přítel si dal brančetu či co to bylo (něco jako naše pizza, jen menší, vláčnější těsto, sýr, šunka, zelenina...) a já měla takový velký zapečený sendvič se sýrem a šunkou. Bohužel ale nebyla místa k sezení, takže jídlo na stojáka :(


Uprostřed parku a samotnou dominantou je zámek Šípkové Růženky. Všechny budovy jsou hrozně hezké a všude je neuvěřitelný pořádek a čisto. Prý by tu mělo být zaměstnáno kolem 10 000 lidí.


Celý park jsme prošli a postupně nakupovali :) Objevíte věci, které snad nikde jinde nemají. Můj přítel se bál, že budu nakupovat ve velkém, ale paradoxně byl on ten, který chtěl vykoupit téměř celý Disneyland :D
Co se týče cen - Ano, není to tu zrovna nejlevnější....

Na většinu atrakcí se již čekalo kolem dvou hodin. Bylo kolem 17.h. a my se pohybovali v části Pirátů z Karibiku. Kousek odsud byla celkem zastrčená restaurace. Když jsme vešli, viděli jsme pouze recepci, kde byla paní velice vstřícná. Chtěla mé jméno a ptala se, zda chceme rezervaci na teď. Upřímně jsem se bála, jakou sumu na mě vybafne (kvůli rezervaci), ale pouze do mikrofonu poprosila kolegyni, aby nás usadila a my pokračovali dále. Když jsme přišli do restaurace, byla jsem opět jako v Jiříkově vidění. Hezčí restauraci jsem v životě neviděla! Bohužel tam bylo takové přítmí, že když jsem se pokusila o fotku, bylo vidět pouze osvětlení. Vše bylo z bambusu a ratanu, židle byly udělány do tvaru listu a celá restaurace vypadala jako paluba lodě. U našeho stolu se nacházelo zábradlí a za ním voda. Proplouvali tudy lidé, kteří byli na atrakci divoká řeka a přáli "bon appetit". Neskutečně milé, moc se mi tu líbilo :)
Jídlo jsem si nedala, protože mi nebylo příliš dobře, ale přítel měl jakési špízy s houbovou omáčkou, restovanou rýží a jitrocelem. Vše měl moc hezky naservírované (rýže v půlce kokosu).





Po tomto delším odpočinku jsme došli až na konec parku. Byla mi svěřena mapa, ha ha. Já a mapa, to nejde s mým orientačním smyslem příliš dohromady. Chtěli jsme se vrátit zpět k zámku a někde se usadit. Přeci jen do půlnoci (náš odjezd) ještě dlouhá doba. Naštěstí můj inteligentní přítel koukl do mapky a zjistil, že stačí pouze projít branou, kterou jsme měli hned po pravé straně :D No jóó, tak jsem si jí v mapě prostě nevšimla no.

Všude byla hromada lidí a nešlo projít. No jo, zase pikolíci (není myšleno zle) provázky vytyčili cestu. Jóóóó, konal se průůůvóóód!! Lidičky, to bylo něco fantastickýho, krásnýho, nepopsatelnýho!!! To se prostě musí zažít! :) Boží! :)








Prostě úžasný den! Do půlnoci jsme se poflakovali po parku a poté se vydali k autobusu.
Jediné co mě mrzelo bylo, že jsem si myslela, že budeme potkávat Disney postavičky po parku. Byly však vidět pouze v průvodu, což mě mrzelo hodně, protože jako blázen do oslíka Ijáčka jsem chtěla fotku :'(

Tak to je pro dnešek vše.
Mějte se krásně!

Blanka



Jsem buřič aneb příliš hlasitá hudba

7. září 2014 v 12:53 | Blanka |  O ničem a zároveň o všem
Ahoj všichni!

Dnešní článek je trochu pro pobavení.

Můj přítel měl nedávno narozeniny a přál si repráky, protože co si budeme povídat, hudba pouze z notebooku není nic moc. Sám si je vybral a já s mými rodiči je koupila.
Nejvíc jsem se obávala toho, že sousedi z nich nebudou mít až takovou radost. Přítel neposlouchá zrova jemnou hudbu a basy z repráků zní prostě .... Ach! DOKONALE!

Hudbu mám samozřejmě ráda i já, ale i přes to jsem si myslela, že jako první přijdou sousedé pohrozit příteli. Co čert nechtěl! Jsem sama doma, poslouchám si ten svůj popík, jdu do kuchyně pro čaj a najednou slyším, že někdo zvoní. No zvoní - spíše leží na zvonku :D

Z kukátka jsem nikoho neviděla, tak jsem zvedla sluchátko k vchodovým dveřím, zeptala se ,,Ano?", ale nikdo neodpovídal. Zvonění však neustávalo, tak jsem sluchátko vyvěsila s tím, že se asi zasekl zvonek. Než jsem se ale stihla vrátit do kuchyně, zastavilo mě silné bušení do dveří. A ejhle, kukátkem byl vidět synáček paní majitelky (Ano, jsme mladí a zatím nebydlíme ve svém. Čekáme, až vystuduji, případně nevystuduji a najdu si práci). Otevřu a za dveřmi mě čeká rozzuřený mladík ,,Můžete si ztlumit ty basy? Nebudu to poslouchat celej den!" a já jen ,,Jasný.", buch s dveřma.

Celý den? Vážně celý den?! Je poledne a já hraji sotva od 10h., to teda není moc trpělivý :D A jako škodolibý Čech jsem šla a alespoň na 10 minut basy osolila ještě víc. JO! Jsem zlá mrcha!
Aby ale nebyly zbytečné problémy, tak jsem basy poté samozřejmě ztlumila. Doufejme, že nebudeme na základě dalšího poslechu hudby vystěhováni :D No uvidíme....

V každém případě mě to trochu pobavilo a to z toho důvodu, že jsem si myslela, že přítel bude průserář, na kterého budou chodit bouchat a ono ne. Jsem to já.

Původce veškerého zla :D Koupené na alza.cz

Mějte se hezky!

Blanka


Nákupy Ebay srpen 2014

3. září 2014 v 14:00 | Blanka |  Nákupy + recenze
Ahoj všichni!

Ze srpnového nákupu na Ebay toho tentokrát nebude mnoho.

Batoh s medvědem
Ne, nebojte, opravdu ho nebudu nosit do města :D Objednala jsem si ho na dovču, abych nemusela sebou tahat kabelku. A ano - je mi fuk, co si o mně lidé řeknou, stejně je už v životě neuvidim :D

Hodnocení: 10/10
Cena: 205 Kč
Doba dodání: 15 pracovních dní


Malá dokladovka
Potřebovala jsem něco malého na dovču. Znáte to - doklady, kartička pojištěnce, všemožné kartičky k pojištění dovči, apod. Svůj účel splní, barva je úplně jiná :D

Hodnocení: 9/10 (za barvu)
Cena: 20 Kč
Doba dodání: 15 pracovních dní


Obyčejná "peněženka"
Taktéž zakoupena za účelem dovolené. Nechce se mi tahat moje peněženka, takže tohle je tzv. dovolenková "peněženka" :D

Hodnocení: 10/10
Cena: 31 Kč
Doba dodání: 10 pracovních dní

Zlatý náhrdelník s kamínky
Objednávala si ho kamarádka. Osobně se mi líbí, ale asi bych ho nosila spíše na nějaké slavnostní příležitosti než na běžné denní nošení. Originál obrázku jsem nenašla, prodejce ho již v nabídce nemá.

Hodnocení: 7/10 (za dlouho dodací dobu)
Cena: 109 Kč
Doba dodání: dva měsíce (Už jsme ani nedoufaly, že dorazí. Prodejce nám za něj už i vrátil peníze, takže když přišel, tak jsme mu je musely znovu posílat.)

Prstýnek Mickey
Hodnocení: 10/10
Cena: 25 Kč (aukce)
Doba dodání: 14 pracovních dní

Mějte se krásně!

Blanka





Téma týdne : Za hranicí reality

3. září 2014 v 9:59 | Blanka |  Téma týdne
Ahoj všichni!

Můj dnešní článek by měl spíš patřit do deníku, ale v podstatě se hodí i k TT.

Tákže...Jsem ve 2.ročníku a v současné době mám dvě nejtěžší zkoušky z celého našeho studia. Celý semestr byl náročný spíše z psychického hlediska. Když se ohlídnu zpět, tak jsem si myslela, že se tak daleko (pro mě) ani nedostanu. Na VŠ jsem chodila celý první semestr s brekem. Nikoho jsem neznala, nelíbilo se mi tam, ani jsem vlastně téměř netušila, jak celý vysokoškolský systém funguje. Postupem času se samozřejmě vše změnilo a škola mě začala bavit. A hele - jsem ve druháku, nastupuji do třeťáku, mám rozepsanou bakalářku a za rok bych měla státnicovat. A to jsem si původně myslela, že tohle pro mě není reálné.

Jedna z nejtěžších zkoušek je literární a má dvě části. Celkem jsme měli přečíst 80 knih (Víte co je paradox? Druhý zkoušející, ke kterému má kombinace oborů nesmí má pouze 30 knih! Otázkou je, jak je to možné, když má předmět stejný kód a každý vyučující jiné podmínky? Nevim, já tento systém nejspíš nikdy nepochopím. Tohle je totiž taky tak trochu za hranicí reality...), protože jsem asi jedna z mála opravdu četba (knihy z 19.stol.) a byla tím pádem za "exota", myslela jsem si, že zkouška pro mě nebude až takový problém. V červnu jsem šla na 1.pokus a splnila si alespoň jednu polovinu zkoušky. Teď na konci srpna jsem se učila na polovinu druhou, která je hlavně o četbě. Ovšem, co čert nechtěl. Vytáhla jsem si otázku a pan docent chtěl autory, kteří v seznamu četby nebyli. Na mou otázku proč tomu tak je odpověděl: ,,Vážená kolegyně, seznam osmdesáti knih je pouze ZÁKLADNÍ!". Hmm, aha, super. Další termíny už nevypsal, ačkoli zkouškové ještě je, takže co z toho plyne? Poprvné v životě budu muset předmět za rok opakovat a co víc, možná nestihnu odstátnicovat v řádném termínu. Z počátku to pro mě bylo naprosto nepřípustné, nereálné, ale asi jsem se smířila s tím, že jsem jednoduše prohrála. Nevím, proč vyhrávají ti, kteří si nepřečetli ani obsah knih, ale já jsem ve škole nikdy extra štěstí na otázky apod. neměla :D

Mým druhým strašákem je SYNTAX, zkouška z jazyka! Abych tomuto nádhernému předmětu udělala úvod. Lidé kvůli tomu prodlužují klidně až na pět let a občas i tak odchází bez titulu. Než jdete ke zkoušce, musíte splnit testy. Už jen to je strašně náročné. Letos jsem testy splnila, ale vím, že pokud bych musela předmět opakovat (Jó,nepřevádí se do dalších roků.), tak za rok je má šance mizivá. Ze 120 lidí obvykle zkoušku udělá 20. Jdete tam jednou, nemáte to, jdete podruhé, vytáhnete si stejnou otázku a najednou za 1?Zkušenost mé kamarádky...Prostě a jednoduše tato zkouška je pro mě naprosto, ale naprosto za hranicí reality a mám dojem, že je i nad mé síly splnit ji. Termín zkoušky se mílovými kroky blíží a já se učim dost pomalu. Prostě mi to nejde a do toho se stresuju. Navíc na prvním pokusu jsem již byla a ponižování, které jsem tam zažila...Nejradši bych tam už nikdy nevkročila.

Zároveň přemýšlím, co bych dělala, kdyby škola nevyšla. Představa, že se tam trápím klidně pět let a odcházím bez titulu je po mě naprosto nereálná. Vždyť bych musela lést kanálama!! A navíc, jakou skvělou práci bych asi s obchodkou našla. Co když tam jednoduše nepatřím? Mám dojem, že rodina je taky mírně mimo realitu. Absolutně si nepřipouští, že se klidně může stát, že školu nedodělám! A nebo připouští, ale odpověď : ,,No bóže, tak ji nedoděláš.", mi nepřipadá moc reálná.

Vlastně nevim, proč se tu tim ,,chlubim", protože jsem původně k tomuto tématu nic psát nechtěla. Asi jsem měla potřebu se vypsat.

Tak se mějte hezky a líp než v tuto chvíli já!

Blanka