Téma týdne : Učím se žít

25. září 2014 v 10:37 | Blanka |  Téma týdne
Ahoj všichni!

Při přečtení tématu si říkám, je nějaký způsob jak se naučit žít a také dá se to vůbec naučit?

Já osobně asi stále žít neumím, ale možná že se opravdu učím. Zhruba před dvěma měsíci nastal jakýsi zlom. Tyto prázdniny byly naprosto katastrofální - vážná nemoc milované osoby, dvě brutální zkoušky (a nemluvím o hromadě jiných) ve škole. Prostě prázdniny na prd.

Zkoušku na kterou jsem si věřila a musím říct, že jsem se opravdu připravovala, jsem ve finále nesplnila. Četla jsem knihy z 19.století jako divá (celkem 80 knih) a pan docent mi dal autora, který v seznamu nebyl uveden. Když jsem sdělila, že jsem četla dle seznamu, bylo mi řečeno, že je jen základní. Hmm, super, tak nashle za rok.

Fajn, začala jsem se připravovat na tu druhou. Na 1. pokusu mě paní docentka dusila hodinu bez výsledku. Není tedy divu, že jsem měla odpor učit se na 2., navíc když jsem od svých kolegů slyšela opět příliš nechvalný průběh zkoušky.
Na 2. pokus jsem šla vlastně jen ze slušnosti, příliš jsem toho neuměla. Večer před oným dnem mi však přítel začal mluvit do duše...Nedokáže pochopit o co mi jde. Mám milující rodinu, která bere vše pozitivně (což mě ovšem někdy hodně, hodně štve!), nemají problém s nějakým mým prodloužením studia či nedej bože nedokončením. Vždy mě podporovali a nikdy mě nenechali na holičkách. A jak jim to oplácím? Jsem na ně nepříjemná a říkám, jak je vše v háji. Mým největším problémem je, že nedokážu prohrávat. Nedokážu se smířit s tím, že po mnoha letech nejsem mezi nejlepšími. NEDOKÁŽU!!
Moje nutkavá představa je, že pokud školu nedodělám, zklamu tím všechny blízké. Ano, samozřejmě ji dělám kvůli sobě, ale víte co...Oni jsou na mě tak pyšní a já se bojím, že by to pro ně bylo zklamání. Když tohle píšu, řinou se mi opět slzy do očí. Ještě nejsem zcela vyrovnaná.
Přítel měl ve všem pravdu, ve všem do puntíku. Jsem taková. Na druhou stranu má nejpíš pravdu v tom, že mě rodiče budou milovat, jak s VŠ, tak bez ní.
Pokud bude nejhůř, prodloužím studium a pokud bude extra nejhůř, najdu si méně placenou práci. Byla jsem uchlácholena tím, že přeci chlap má být živitelem rodiny ;)

Prostě a jednoduše mi ten večer otevřel oči. Opravdu jsou důležitější věci než je škola. Pro mě byla až do teď prioritou, ale to opravdu nejdůležitější je, abychom byli všichni zdraví a v rámci možností šťastní. Ti co milujeme si nezaslouží, abychom na ně byli nepříjemní kvůli malichernostem ba naopak. Měli bychom s nimi trávit svůj volný čas a užívat si ho společně.
A proto se v současné době snažím neřešit tolik školu (ačkoli mám začít psát bakalářku) a spíš si užívat toho, že tu mohu být se svými nejbližšími, protože se může stát cokoli a nikdy nevíme, jak dlouho tu s námi kdo bude.

Takhle se já učím žít.....
(je to nejpíš hloupé, ale asi musí přijít nějaký silný mezník jako je např. bohužel nemoc v rodině, aby si tohle všechno člověk uvědomil)

Mějte se krásně!
Blanka





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rezincin rezincin | E-mail | Web | 7. října 2014 v 20:09 | Reagovat

Blani přesně tak, hodně teď nemocním, jak jsem s dětmi v MŠ. To je takové lapidárium... S vysokou horečkou jsem si uvědomila, když jsem z jiné místnosti slyšela hlasy svých blízkých, jak vlastně moc je miluju a jak samozřejmě to zdraví a celkově život bereme. Nic není samozřejmé. Važme si těch kolem, které nejvíce milujeme ;) Protože nic není důležitější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama