Chci vůbec to, co dělám?

22. října 2014 v 8:47 | Blanka |  O ničem a zároveň o všem
Ahoj všichni!

Dnes tu bude menší vylejvárna srdéčka, takže kdo nechce číst negativní článek, šup na jiný :)

Věc se má tak - sice jsem v jednom ne až tak dávném článku psala, že se snažím, užívat si života a nevnímat tolik školu, ale včera mi kamarádka z vyššího ročníku psala, zda jsem viděla otázky, které dala dohromady ke státnicím. No a má nálada je tu zpět.

Nejsem člověk, který by byl zvyklý prohrávat. Rodiče mě vždy jako jedináčka podporovali (ačkoli myslím,že by podporovali každé své dítě bez ohledu na to, kolik by jich měli), ve škole jsem nikdy neměla problémy, ať už to byla základní škola nebo střední. Vždy jsem patřila k dobrým studentům. Přechod na VŠ byl pro mě obtížný hlavně kvůli tomu, že mám hodně velké problémy se seznamováním. První měsíc byl pro mě prostě peklo. Chodila jsem ze školy i do školy s brekem. Po chodbách jsem se ploužila se zaslzelýma očima a zamlženýma brýlema. Postupem času se ale vše zlepšilo, našla jsem si přátele, přišlo první bezproblémové zkouškové, druhé, třetí a toto léto čtvrté zlomové zkouškové.

Konec druhého ročníku je na naší katedře jakési sýto. Díky dvěma nejmenovaným předmětům lidé prodlužují několik let studia a někteří bohužel odchází i přes to bez bakalářského titulu. Co se mě týče, splnila jsem všechny zkoušky, až na tyto dvě. Pěvně doufám, možná i trochu věřím, že literární zkouška se mi za rok povede. To snad nebude až tak velký problém.
Co se ale týče zkoušky jazykové....Vidím ji, jako nepřekonatelnou překážku. Abych se vůbec dostala ke zkoušce, musím splnit testy, které jsou brutální. Když je nesplním, promarnila jsem jeden pokus na zapsání předmětu a ke zkoušce vlastně ani nejdu.
Samozřejmě, že nejsem zdaleka jediná, kdo zkoušku nesplnil. Mnoho mých přátel ji nesplnilo stejně jako já. Ale nejhorší je, že si nemůžeme vzájemně pomoct, protože si nejsem zcela jistá, zda někdo z fakulty (kromě samotné vyučující) předmět chápe. Když jsme sháněli doučování, nikdo nebyl schopen nás řádně učit :D :(

A já si kladu otázku - má vůbec cenu zůstávat na škole? Strašně moc bych si přála učit. Obor, který studuji mě baví, ale abych pravdu řekla, tento (pro mě velký) neúspěch mě nějakým způsobem demotivoval. Bylo pro mě normální, chodit na přednášky, které jsou nepovinné. Ale teď - teď chodím jen tam, kde je to nezbytně nutné :(
Do toho mi má vedoucí bakalářky oznámila, že by bylo vhodné, abych ji napsala do konce roku, protože neví, jak se bude nacházet na katedře po novém roce. To je další věc. Říkám si, že sepíšu bakalářku a na konec se třeba ani nedostanu kvůli jednomu hloupému předmětu ke státnicím. Což by znamenalo, že hodiny psaní by přišly vniveč.

Zároveň se bojím, že všechny zklamu. Prodloužím studium a ani po 4 letech bakalářského studia nezískám titul. Fakt jak blbec :( Taky pochybuji, že bych si s obchodní akademií našla nějaké místo v kanceláři, bance, apod. Jistě, že bych skončila za pokladnou v Tescu(neberte to jako znevažování této práce, rozhodně ne!) a je jasný, že to se asi moc nelíbí nikomu, když mohl mít víc.

Takže ve finále nevim, co si se svým životem počít. Mám studovat dál, zkusit složit zkoušku a pokud ji nesložim, zkusit to ještě jednou a doufat, že to konečně vyjde a budu moct státnicovat?
Nebo snad mám odejít už teď, netrávit hodiny nad psaním bakalářky, najít si práci(což ale asi nebude sranda, že jo) a poté si vyčítat, že jsem školu vzdala?

Nevim, nevim a hrozně mě to užírá a trápí.

Pokud máte někdo podobnou zkušenost, dejte vědět, jak jste ji vyřešili a pokud ne, klidně mi napište taky ;)

Hezký den všem!
Blanka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rezincin rezincin | E-mail | Web | 24. října 2014 v 14:39 | Reagovat

Myslím, že v téhle fázi je strašně důležitě si v hlavě srovnat, co vlastně chceš. Největší překážkou bude pocit zklamání okolí a sama sebe. Až uděláš jasný řez na tu nebo na tu stranu,bude vyhráno. Je třeba se jen pevně rozhodnout a za svým cílem si jí ;) Sestřenka ve 2 nebo ve 3 ročníku ukončila a studuje jiný obor, kde jí kupu předmětů uznali, je to taky cesta. Z VŠ mám i spolužačky, které toho nechaly po absolvování 3 let a těsně před bakalářkou a dokonce jednu, která toho nechala i po napsání bakalářky. Držím pěsti!

2 M. M. | 25. října 2014 v 10:09 | Reagovat

VŠ JE DŮLEŽITÁ,dokonči ji. Jednou bys mohla hodně litovat... Už si došla daleko, tak to nevzdávej a bojuj. I já to měla těžké a dala jsem to. Stavy, kdy to chceme vzdát, máme někdy každý, důležité je ale mít pevnou vůli, zatnout zuby a pořádně se do toho položit... Já se někdy učím celé dny, ale nechci zklamat rodiče, ani sebe samu a věřím, že to úsilí se jednou vrátí. Když to teď vzdáš, tak jednak zklameš (ano, rodiče budou jistě zklamaní) a jednak zahodíš spostu peněz a dosavadního snažení, co na studium padlo... ne, já bych se nevzdala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama