Červenec 2015

Chorvatsko 2015 1.část

27. července 2015 v 10:13 | Blanka |  Letem světem
Ahoj všichni!

Dnešní článek bude o dovče v Chorvatsku, konkrétně o městečku, které se jmenuje Igrane. Igrane má zhruba 500 stálých obyvatel a navštívili jsme ho letos již podruhé. Protože jde o opravdu malé město, které žije hlavně v letní sezóně, je tu klid. Pláže nejsou přeplněné, není tu hromada lidí jako například na Makarské.

Začněme ale cestou, která byla letos opravdu brutus. Jezdíme se znojemskou cestovkou, jedno z nástupních míst je v Praze. Jelikož jsme ale ze severu, tak nás čekala mimo jiné i cesta vlakem. O prázdninách je doprava celkem na nic, takže jsme vyráželi už kolem 13h, ačkoli autobus z Prahy odjížděl až v 17h. Co čert nechtěl, museli jsme jet vlakem EC, který byl narvaný k prasknutí. Museli jsme celou cestu stát a k našemu štěstí nefungovala klimatizace. Po příjezdu do Prahy jsme čekali asi další hodinu a půl než přijet bus. Celý natěšení, že konečně vyrážíme ... Štěstí ovšem netrvalo dlouho, na dálnici samozřejmě kolony. Ještě ve 22h jsme byli ve Znojmě, tudíž jsme stále nevyjeli z ČR. Nabrali jsme tím pádem zpoždění, proto jsme měli asi jen tři patnácti minutové přestávky. Můžu vám říct, že na poslední zastávce mé nohy vypadaly jako hroší, nikoli jako lidské, šíleně nateklé. Konečně jsme v sobotu kolem 10h ranní dorazili na místo a mohli se ubytovat. Cesta tedy trvala něco kolem 17h, hnus! Vždy bydlíme v nějakém soukromém apartmánu, ubytování je takové normální. Stejně jsme téměř celý den fuč, takže si na to nijak nepotrpíme :)

V tomto článku bych chtěla ještě pohovořit o bandě, která společně s námi cestovala :D Možná to bude znít hnusně, ono to asi i hnusné bude, ale pokaždé když jedeme na nějaký zájezd, tak se stydím za to, že jsem Čech. Čecha poznáte na první pohled. Příruční zavazadlo má narvané k prasknutí, tudíž po nástupu ho rve do zavazadlového prostoru, který má nad hlavou. Kdykoli se chce napít, tak ho musí opět vyrvat a následně zase vecpat. Zábava, proč ne. Další věcí jsou sedačky. Ano, i s těmi si užijeme kopec legrace. Hned co si dřepnou, začnou zkoušet všechny páčky a když se sedačka sklopí až na souseda za vámi, rádoby omluva zní ,,Já jen zkoušim, jestli to funguje." To jako fakt? :D
Odšoupnutí sedačky o několik cm od vašeho souseda je samozřejmě taky super věc. Ačkoli řidič upozorňuje, že je třeba na každé zastávce sedačky vrátit do původní polohy, aby byla ulička průchozí, nikdo to samozřejmě nedělá, proč taky, že ano. Pokud sedíte na předposledním sedadle v autobusu a máte ještě ke všemu větší pozadí :D , cesta ven je pro vás opravdu výjimečná.
Nehledě na to, že osobně sedačku zásadně nesklápim. Cesta je opravdu dlouhá, takže nechci svým pohodlím nikoho obtěžovat. Totéž bych očekávala od ostatních, avšak marně. Noo paní přede mnou, která mi oznámila ,,Sklopila jsem si sedačku jo?" a já na to ,,Hmm, všimla jsem si už před třema hodinama." se krapet urazila. Jako pardon, ale když už si musim dělat pohodlí a jsem tak neohleduplnej, tak se snad alespoň zeptám toho za sebou né?!

Nuže, to jsem se zas rozvášnila :D Malá ochutnávka fotek a zbytek o pobytu v dalšim článku.





Mějte se krásně!
Blanka



,,Zakrslého" králíčka? Tak to už opravdu NE!

16. července 2015 v 13:30 | Blanka |  O ničem a zároveň o všem
Ahoj všichni!

Jakožto velká milovnice zvířat, která v dětství měla pouze malé Osmáky Degu jsem majitelkou dvou morčecích kluků a jednoho rádo by zakrslého králíčka, který spíše vypadá jako králík do králíkárny.
Na tohohle chlapíka s příhodným jménem Rambo si chci dnes trochu postěžovat. Když jsme ho koupili, byl to malinkatý roztomilý uzlíček, kterému byla na omak cítit všechna žebra. Rambo nám zesílil a stal se z něho statný zajoch. Hned po tom, co dostal novou, krásnou, velkou klec začal vyvádět. Několik bezesných nocí kvůli našemu drahému Rambíčkovi. Asi se mu tam nelíbilo, protože rval celou noc žbrdliny. Noo můj protějšek, který má náročnou práci a tudíž se nevyspal, nebyl příliš nadšený a asi i litoval toho, že mi takového mazlíka pořídil.
Roky plynuly a plynuly, králíček dělal stále a stále bordel až jednoho dne začal ožírat vše, na co přišel. Jako jo, chápu, že je to jeho potřebou, ačkoli v kleci má dost věcí na hlodání, ale aby mi během chviličky, kdy jsem ho nechala samotného v pokoji (tudíž ho nehlídala) rozkousal na čtyři díly nabíječku od telefonu. Takhle by to teda nešlo! Nevím, jak to za 2 minuty mé nepřítomnosti zvládl, je to borec.
Po tomto incidentu jsem šla zkontrolovat ostatní kabely. HA! Kabel od antény, nahlodán. Hmm, moc pěkné. Do teď měl dostatek volného prostoru, nyní ho ale budu muset pouštět jen v kuchyni, kde se mu asi zrovna 2x běhání nezamlouvá. No jo, není co ožírat, ale panička je nepoleví.

Zároveň chci ale říct, že i přes to, co vše rozkouše, jaký dělá čurbes a kravál, tak i přes to bych ho v tuto chvíli neměnila. Když vykulí ta svá hnědá očka, tak mu je téměř vše odpuštěno :D

Až jednoho dne nebude, tak asi popravdě nebudu uvažovat nad koupí nového králíčka. Jsem asi spíš morčecí typ, to víte, je to menší, líp se s tim mazlí. Prostě morčecí máma :)

Mějte se krásně!

Blanka

Hubnutí : Proč a jak to vlastně celé začalo

9. července 2015 v 14:42 | Blanka |  O ničem a zároveň o všem
Ahoj všichni!

Předem bych chtěla říci, že se blog nebude ubírat hubnoucím směrem, to doufám, že ne. Protože už ale opět bojuji se svými kily (tentokrát již správně), tak proč se o to nepodělit s vámi. Na doméně je samozřejmě mnoho blogů zabývající se touto tématikou, ovšem málo kdo hubne s rozumem a většinou se bohužel setkávám s tím, že si slečny myslí, jak skvěle jí, když za den spořádají kousek okurku. Tak takhle by to teda děvčata nešlo!!

Vraťme se ale k tomu, jak to celé vlastně začalo. V roce 2012 jsem se rozhodla se sebou začít něco dělat. Našla jsem si rádo by výživovou poradkyni, abych nad sebou měla bič. Nechci, abyste si mysleli, že jsem tam šla s 60 kilogramy, to opravdu ne. Má váha byla v tu dobu malilinko pod metrák. Věc se měla tak, že jsem mohla jíst vše, ALE do 5000 kj. Dnes vím, že mám sníst mnohem více, ale chybama se člověk učí. Takže jsem počítala, počítala, vážila a vážila, no a v neposlední řadě taky pěkně hladověla milí zlatí. Za 3 měsíce jsem zhubla krásný 20 kilogramů. Ano, velmi pěkné, ale nenechte se zmýlit, za další 3 měsíce bylo vše nahoře a já začala kynout hezky nad metráček. Milá paní poradkyně byla poradkyně jako fík, která se s prominutím za pár měsíců taktéž vyžrala a ve finále jsem zjistila, že její odbornost pramenila z víkendového kurzu. Voalá, proč ne.

Tři roky jsem přežívala, pořád se o něco pokoušela, litovala se, atd. Letos se ale můj protějšek naštaval a řekl, že se sebou budu něco dělat, protože co si budeme povídat - jsem mladá, zatím bezdětná, tlak mám hraniční. Ano, tady už jde o zdraví. Našel mi tedy nutriční poradkyni a světě div se, tato paní je skvělá, a lékařka k tomu! Vysvětlila mi, že je optimální při NEHLADOVĚNÍ hubnout 0,5 kg za týden. Jasně, je to pomalé, ale co si budeme nalhávat...Nenabrala jsem vše během měsíce ;) Navíc jsem se začala fotit a změna je poznat.
Každý měsíc chodím na převážení a konečně se mi začal zrychlovat i metabolismus, hurá už nemám lenocha! Po zkouškovém období snad začnu konečně řádně cvičit a doufám, že centimetry půjdou dolů rychleji. No i kdyby ne, tak co.

Konečně jsem ale pochopila, že musim změnit své stravovací návyky. S kachní paštikou, která je vlastně šunt to opravdu "nepůjde". Mým velkým problémem je zelenina. Nejsem schopná ji pozřít, takže jsme pořídili alespoň odšťavňovač. Co vám ale budu povídat, jím jako nikdy dřív. Abych k obědu snědla 280 g brambor + 200 g masa a ještě bych správně měla mít zeleninu? Wau!

A víte, co je na tom nejlepší? Jím pravidelně, nehladovym a hubnu.
I kdyby si z tohoto článku vzala ponaučení jedna slečna a pochopila, že hladověním si pouze huntuje tělo, byla bych za to ráda :)

Nejspíš nebudu zakládat novou rubriku, protože se domnívám, že by byla nuda, abych vám každý měsíc psala ,,Hmm, mám dole 2 kila, tak čau příště.". Samotnou mě tento typ blogů nebaví. Ale tak nikdy neříkej nikdy, uvidíme, jak se vše vyvine. Když vám budu mít co říct, bude i rubrika.

A abyste mi věřili, že opravdu jím jako slon, tak zde malá ukázka.
Není úplně vidět množství, ale měla jsem 250g bílého jogurtu + 70 g vloček a medík. No zkuste si to spořádat ;)

Večeře pro krále. Žitná houska, mozzarella (miluju!), domácí Lučina s kvalitní šunečkou. Zelenina samozřejmostí.

Mějte se krásně a užívejte léta!

Blanka



Téma týdne : Nikdy

1. července 2015 v 11:13 | Blanka |  Téma týdne
Mé NIKDY, které občas až tak zcela neplatí ;)


Nikdy bych nesáhla na tarantuli - mám dojem, že tohle bude platit do mé smrti

Nikdy bych nic neukradla - tak to je 100% pravda

Nikdy bych nešla do soutěže krásy - no tak to opravdu nešla, trapárna všech trapáren, pardon

Nikdy bych nešla za školu - nešla! Na ZŠ, ani SŠ, VŠ se už nepočítá :D

Nikdy bych nestopovala/nevzala stopaře k sobě do auta - pravda všech pravd! To radši budu čekat v dešti 5 hodin na další autobus.




Nikdy bych si nepřepsala známky - ha ha, to jsem tvrdila rodičům ve třetí třídě. V páté třídě se tak stalo :D

Nikdy bych nenosila legíny - sice je nosím pod sukní, ale nosím

Nikdy nebudu jíst zeleninu - když člověk hubne, tak to bez ní moc nejde. Snažim se jí tedy jíst

Nikdy nepřečtu 50 knih na dvě zkoušky - přečteno

Nikdy nebudu schopná splnit syntax - světě div se, sice na druhé zapsání, ale mám splněno

Nikdy nepůjdu na magisterské studium - ehm no, vypadá, že asi půjdu. Ještě ke všemu na stejnou školu, na které jsem studovala bakaláře. Hááá jsem kecka :D

Nikdy nebudu učit na základní škole - nuže tuto kapitolu asi necháme otevřenou, uvidíme

Nikdy nebudu mít děti -tohle jsem tvrdila asi v 15 letech, lidé se mění

Nikdy bych neodpustila nevěru - sice to říkám, ale láska je mocná čarodějka, takže kdo ví...

Nikdy nevkročím do posilovny - hmm, vkročím

Nikdy se nevzdám sladkého - vzdala jsem se

Takže nikdy neříkej nikdy ;)

Blanka