Srpen 2015

Chorvatsko 2015 2.část

28. srpna 2015 v 16:44 | Blanka |  Letem světem
Ahoj všichni!
Nóó víc jak měsíc po dovče a já se konečně dokopala k dalšímu článku.
Dnes tedy 2.část naší dovči, tentokrát snad s více fotkama.

Nuže, letos byla dovča prostě válecí. Loni jsme si ,,mákli" na francouzské poznávačce, tudíž letos jsme chtěli relaxovat. Počasí bylo děsné, úmorná vedra, ale jak říkala naše delegátka : ,,Chtěli jste teplo - máte ho mít, jen na sebe musíte dávat pozor." To tedy ano, u vody jsme se až tolik nevyvalovali, protože můj protějšek je hodně světlý a okamžitě jde do ruda, tudíž jsem nechtěla riskovat, že bude mít úpal, protože nějakou pokrývku hlavy na něj samozřejmě nedostanete (No jo, chlap ;)). A co že jsme tedy celé dny dělali? Váleli se, četli, jedli, povídali, koupali a pořád dokola :)

Mimochodem lepší zmrzku než tady jsem prostě nejedla. Naše české kopečky se samozřejmě těm chorvatským nemůžou rovnat, ačkoli jsou dražší. Byla jsem u zmrzlinářky tak známá, že kdykoli jsem si šla pro dva kopce, nandala mi k nim ještě půlku dalšího :D Prostě žrout.

Obědy jsme si vařili, no vařili...Uvařili jsme za celou dobu asi dvakrát :D Jinak jsme se odbývali a večer šli na véču. Posezení u móře, co vám budu vyprávět, romantika jako prase ;) :D V souvislosti s pohostinstvím chci zmínit chorvatskou mentalitu. Jsou úplně jiní než my. Tady se nikam nespěchá. Všichni se na vás usmívají, mají snad neustále dobrou náladu, jednoduše pohodáři. Jednoho večera se nám stalo, že naše stále navštěvující restaurace byla totálně narvaná. Náš milovaný majitel Józif měl opravdu napilno. A co si Blanča nevymyslela? Hmm, chtěla po tom chudákovi domácí limču. Omluvil se mi, že prostě nestíhá, ať se nezlobim. Když byl už docela klídek, ještě se vrátil a omlouval se mi znovu, potom mi řekl, jak jsem skvělá a poslal mi pusu :D To se Vám v Čechách v životě nestane, protože číšníci jsou naštvaní jen co vleze do hospody :D

Jedním z nezapomenutelných zážitků je pro mě plavba na moři, která sice trvala celkem tři hodiny, ale myslela jsem, že umřu. Pluli jsme na Makarskou, která je nádherná, ovšem letos bohužel nebyla možnost výletu autem, proto jsme museli lodí. Sama do teď zcela nechápu, proč jsem po tom tak toužila. ,,Loď" byla spíš jakási kocábka, narvalo se nás tam snad 60, někteří museli stát. Seděli jsme na dřevěných lavičkách, zadky nás bolely už po hodině. Cesta trvala hoďku a půl tam, potom ještě zpět. Když jsme pluli tam, viděli jsme alespoň městečka. Plavba se ale hrozně táhla.
Při zpáteční cestě jsem se opravdu bála, že nedoplujeme. Všude tma, nebylo vidět na krok. Jen jsem čekala, že buď do něčeho narazíme nebo se na nás ze tmy něco vyvalí :D V půli cesty nám začal neskutečně čoudit motor, černý dým. Posádka byla pěkně nalámaná, jelikož tam do sebe klopila vínko, takže kapitán sotva stál na nohou. Moc hezky jsme se nadýchali kouře a odcházeli s migrénou, proč ne. Být tam o chvíli déle, tak tam sebou asi švihnu. No nevim, jak by mě vláčeli ven z paluby :D Když jsem viděla v dáli kostelík v Igrane, chtěla jsem nechat na lodi tašky a ke břehu doplavat. Na plavbu opravdu dobré zážitky nemám.

Poslední den jsme trávili venku. Apartmány se musí do 9h ranních vyklidit. Je to docela pruda, ale co se dá dělat. A pak ,,hurá" domů.

Tak jo, mějte se krásně a dole ještě několik fotek :)

Blanka